Již dlouhou dobu řeším s mámou problém, ,,jídlo ve školních jídelnách“. Moje máma je
vedoucí kuchařka ve školní jídelně a nestačí se divit nad vyhláškami EU a hygieny.
Je zviklá s hospod, kde strávila půlku svého života jak už mistrová, vrchní
kuchařka anebo jenom jako kuchařka, že vývar je vývar a ne prášek, že máslo je
máslo a ne rama a podobné náhražky, že dochucujeme jídlo kořením a ne umělým
dochucovadlem. Když se rozhodla jít vařit do školní kuchyně varovala jsem ji,
že si zkazí představu o vaření. Inu stalo se. Končím s řešením kariéry
kuchařky mé matky a dám se do jádra problému.
Problém školních kuchyní je, že proč udělat hovězí vývar z hovězích kostí
když ho můžu nasypat do vody v prášku (pro jistotu nezjišťovat složení).
Po prozkoumání jsme zjistili, že to nejde, protože pravý vývar s kostí je
moc tučný. Sice zdravější, ale tučný. Pomazánka se nemže udělat s másla,
ale ramy protože máslo je moc tučné. Ano cpeme do dětí plast. Ono Margarín,
který obsahuje právě zmíněná rama byl původně vyvinut jako krmivo pro zvířata
aby rychleji rostli, ale oni po něm začali umírat. Tak co obarvíme, ochutíme a
prodáme lidem. Margarínu stačí jedna molekula, aby s něj byl 100% plast.
Máma se pokusila navrhnout, aby se na druhé jídlo vařilo bezmasé jídlo. Tohle
neprošlo. Prý to neschválí hygiena. Takže tu nastává problém, že když je na
jedničku ryba musí být na dvojku taky ryba, máme li na jedničku řízek na dvojku
musí být taky řízek. Tak proč potom funguje systém dvou jídel?! Je fakt, že v ČR
máme problém o představě bezmasého jídla. Bezmasé jídlo se automaticky rovná
sladké jídlo. Ještě že u nás ve školní jídelně kašlou na normy EU, takže se u
nás v jídelně potkáte s tofu, kuskusem, a řadou zeleninových a
ovocných salátů. Dokonce jsem netušila, že kuskus, který mi připomínal vždy
spíš kuličky polystyrenu se dá připravit na X variant.
Závěrem bych chtěla jen říct, že EU by se měla zamyslet nad tím, co vlastně
nutí lidi a hlavně děti jíst. A místo baget a čokolád ve školních bufetech měli
prodávat zdravá jídla, třeba zrovna vaničkovanou zeleninu a ovoce. To bych teda
zavedla i do našich supermarketů. Protože člověk když má hlad mile rád by po vaničce se
salátem rád šáhl. Lepší koupit v supermarketu obědový salát ve vaničce než
jít do fastfoodu.
Toď vše z mojí úvahy o jídle ve školách.
Mějte se krásně, krásný Nový rok 2016. Uvidíme se příště u dalšího článku.
Monika
