 |
| Neztratit odhodlání a věřit, že i v říjnu si můžete zaplavat. :D |
Asi bych začala tím, pro ty co neví co to vlastně ten Spartan race je. Je
to jednoduše řečeno extrémní překážkový běh. Běží se ve třech základních
úrovních SPRINT 5km+ a min 15 překážek, SUPER 13Km+ a více jak 21 překážek a
BEAST 20km+ a více jak 26 překážek. Já zatím běžela pouze sprint, ale chystám
se zaběhnout si pro trifectu (absolvování všech tří úrovní).
A jak jsem se vlastně k této šílenosti dostala? Asi jako slepí k houslím.
J Moje dlouholetá kamarádka se na vodě
seznámila právě s klukama, kteří právě tento závod běhají. Začala o tom
mluvit a rozhodla se, že poběží ten nejbližší závod a zrovna super. Pro ni nic
složitého, protože běhá závodně již od mala. Tím že se to běželo v Bořeticích
tak jsem to neměla extrémně daleko, tak jsem se rozhodla, že ji pojedu aspoň
podpořit. A když už tam pojedu proč nedělat dobrovolníka že. I když jsem byla
rozhodnuta, že závod poběžím až další rok (sezonu 2015) tohle dobrovolničtí a
zrovna u jedné s méně oblíbených překážek a to šplhu, mě utvrdilo v tom,
že poběžím.
A tak jsme se nějak dali do řeči, že poslední závod sezóny se běží v Maďarsku
v Budapešti Hungaroring (Velká cena). Proč si nevybrat závod ještě dál že.
Však nastal největší problém a to jak se tam vlastně dostaneme. Nakonec jeli i
kluci a vzali auta. A tak jsme vyrazili v pátek v 6 ráno z Brna směr
Maďarsko. Tam jsem opět dobrovolničili a pomáhali s přípravou na závod.
Přišla sobota ráno a naše osmičlenná skupina se vydala opět na závodiště
účastnit se téhle šílenosti. Někteří běželi elitní vlnu v 9 a my ten
zbytek až o půl 11. Vyběhli za hřmotného křičení AROO, což jsme pochopili po
chvíli, že to nebyl dobrý nápad. Pravděpodobně pořídili velmi kvalitní dýmovnice
a my se nedýchali kouře. K první překážce jsme doběhli lehce zakuckaní.
Velká část závodu se běžela po asfaltu tak jsme si moc bahna neužili, i když jsem
do cíle doběhla jako to ,,prase“. Když
jsem vběhli do lesíku zjistilis jsem, že v Maďarsku nemají asi hlínu,
protože byl všude písek. Trasa nebyla moc náročná, ale i tak jsem si odmakala svých
120 burpees (angličáků) za nepřekonání překážky jich je 30. Nejvtipnější bylo
plazení pod ostnáčem, i když jsem měla pocit, že je to nekonečný. Těsně před
cílem jsem si udělala 60 burpees a docela mě děsila představa, že mám ještě
přeskakovat oheň. Tak jsem se po hodině a deseti minutách do cíle spíše doplazila,
než doběhla, ale ta euforie stála za to.
 |
| Ano pochopíš až v cíli.. |
V cíli jsem si vyzvedla medaili, tričko s banánem a hnusným
maďarským pivem, vyfotila se u zdi, spláchla písek a převlíkla se do čistého a spokojená,
že jsem na trati byla kratší dobu, než jsem předpokládala, se vydala zpět za
přáteli a vyrazili na ubytovnu. Hodili do gala a šli jsme omrknout místní lázně
a večer samozřejmě i kluby. Naštěstí jsme měli skvělou průvodkyni tak jsme si
užili nejen noční život v Budapešti, ale i nedělní vycházku po památkách.
Teď se připravuju na první zimní závod Spartan race na světě. Běží se v Jasné
a to už 24. 1. 2015. Počítám s tím, že to bude mnohem větší hardcore než
ten první závod. Ale Maďarskem jsem už tak dost porušila moje předsevzetí, že
dřív jak v květnu 2015 nepoběžím. A připravuji se na závod mnohem pečlivěji,
než na ten první. Na ten jsem se vrhla víceméně opravdu s gauče a rozhodla
se podstoupit tuto šílenost jen s tím, že si jdu občas na chvilku zaběhat.
Tak se mějte krásně, přeji hodně štěstí do Nového roku. A doufám, že jsem
vás třeba namotivovala a třeba taky poběžíte Spartana. Upřímně ten sprint
zvládne každý J.
Ahoj a Aroo…
 |
| Budapešť je opravdu krásná. |
Monika :-*
Žádné komentáře:
Okomentovat